Zpravodaj Obvodního výboru KSČM Praha 5
1/2007
Vážení návštěvníci webových stránek,
předkládáme vaší pozornosti první číslo elektronického Zpravodaje KSČM. Je určen členům i nečlenům KSČM, kterým chce přiblížit dění ve všech oblastech společenského života našeho regionu, a to ve spojení s postoji a stanovisky orgánů a organizací KSČM, které zde působí. Budeme se snažit objasňovat a napomáhat řešení sociálních a právních otázek současného složitého života. Také chceme přispět k posílení občanského vztahu ke kulturním tradicím, s nimiž je náš obvod těsně spjat. Přitom budeme usilovat o otevřenou konstruktivní politiku, důsledně hájící lidská a občanská práva mladší i starší generace, která jsou také v našem regionu někdy hrubě porušována. Toho můžeme dosáhnout hlavně tím, že Zpravodaj bude otevřeným periodikem všem občanům, kteří mají zájem, aby se i v jejich obvodě spokojeně žilo. Proto pište, emailujte a telefonujte. Vaše příspěvky, náměty i kritické názory využijeme na stránkách Zpravodaje.
Redakční rada Zpravodaje OV KSČM
Obvodní organizace KSČM Praha 5 zahrnuje celkem 9 městských částí a každá z nich má vlastní zastupitelstvo. Z toho ve 4 městských částech byli do zastupitelstev zvoleni kandidáti navržení KSČM.
Připomeňme si co, v praxi znamená stávající zastupitelský systém: stačí, když polovina zastupitelů plus jeden se dohodne na společném postupu a ostatní jsou v zastupitelstvu pouze „do počtu“, to znamená, že nic přímo neprosadí a neovlivní. Proto rada MČ může být vytvořena i metodou „kdo dá hlas pro starostu, dostane funkci (třeba i dobře placenou)“.
Kdo jen trochu sleduje oficiální komunální politiku v Praze 5, ví, že jsou naši zastupitelé v opozici. Smyslem jejich práce je především nepřipustit nešvary, které jsou již řadu let nedílnou součástí této politiky. Klademe si za úkol otevřeně poukazovat na tyto nešvary, aby občané viděli činnosti zastupitelstev i z druhé stránky, o které většinou sdělovací prostředky působící ve prospěch stávajícího politického systému nehovoří. Bohužel i zákony příliš nepřejí demokracii a spravedlivé soutěži. Vždyť co je to za spravedlivou soutěž, když pro realizaci několikamilionové zakázky stačí vybrat jednu firmu a na 14 dnů ji zveřejnit na úřední desce!
Práce našich zastupitelů v komunální politice je velmi obtížná a velká část této práce je závislá jen na nich. Ostatní naši členové nemají možnost podílet se ani na práci komisí zastupitelstev. To nás ale nesvazuje v obraně kolektivních a individuálních práv občanů. Například námi organizovaná bezplatná sociální a právní poradna pracuje bez přerušení již 12 let a je stále plně vytížená.
Michal DROBÍLEK, předseda OV KSČM, Praha 5
Jak
ukazuje naše fotoreportáž, několik set občanů protestovalo u fontány na Tylově
náměstí v druhém pražském obvodu proti umístění radarové základny Národního
systému protiraketové obrany USA na území České republiky. Shromáždění
zorganizovaly obvodní výbory KSČM v Praze 2 a 5.
Mítinku dominoval transparent s emblémem GUE/NGL - levicové frakce v Evropském
parlamentu s nápisem: Yankees, nechte si radar doma. U stolku pod ním Petr
Šimůnek nabízel lidem k podpisu petiční archy proti zřízení cizích základen u
nás.
Na protestním shromáždění vystoupila také poslankyně Kateřina Konečná (KSČM). Ve svém vystoupení mj. řekla: »Za zády lidu této země začala vláda jednání o umístění americké vojenské základny. My ale máme právo do toho mluvit. Vždyť jde o náš osud, o naši budoucnost. Plánovaná vojenská základna z nás učiní slepý nástroj americké globální politiky. Staneme se terčem každého, kdo vládu Spojených států nenávidí. I toho, kdo se americkou vládou bude cítit ohrožen. A řady těch, kdo mají obavy z kovbojské diplomacie dnešních vládců Bílého domu, či kdo s chováním USA spojují bídu tohoto světa. Proč právě my máme doplatit na avanturismus George Bushe!? Proto se musíme domáhat svého práva! Rozhodovat o svém vlastním osudu! Proto musíme trvat na referendu!«
K občanům
promluvil i Rudolf Převrátil, zmocněnec petičního výboru občanské iniciativy NE
ZÁKLADNÁM! Podle něho by se instalace americké základny stala břemenem pro naši
zemi na dlouhá desetiletí. Řekl, že bylo dosaženo prvního úspěchu, když občané
znemožnili první pokus propašovat základnu bez jejich vědomí a za jejich zády v
podstatě »cestou volebního podvodu! Vynutili jsme si na státní moci diskusi,
která je pro ni nepříjemná, protože v této diskusi nemá rozumné argumenty. A
státní moci se nepodařilo přesvědčit většinu veřejnosti, že hrozba raketového
úderu z Íránu nebo Severní Koreje jsou reálné.«
Místopředseda
ÚV KSČM a poslanec Jiří Dolejš občanům sdělil, že případné umístění základny v
ČR bude stát nemalé peníze, jež budou chybět jinde, ať již půjde o sociální
program, či o ochranu životního prostředí. Dolejš ťal do živého, když pověděl,
že snahou vnutit nám radar a rakety jde ve skutečnosti o to, aby vojenský
průmyslový komplex USA měl zakázky. Američané, kteří se bojí dalšího vývoje
Evropy si chtějí vytvořit a pojistit skupinu ochotných zemí tím,
že když na jejich území budou základny, tak budou muset amerického protektora
poslouchat.
(J. J.)
Levicový klub žen – kdo jsme a co chceme
Ještě dříve, než někdy příště seznámím čtenáře s naší konkrétní činností v druhém a pátém pražském obvodu, chtěla bych se nejprve zmínit o tom, co Levicové kluby žen (LKŽ) jsou a o co usilují.
Levicové kluby žen působí v České republice od roku 1992 a postupně se stávají v levicovém hnutí významným prvkem. V celé republice je dnes zaregistrováno 74 klubů, z nichž většina vyvíjí bohatou činnost jak v ženském hnutí, tak v politické a zájmové činnosti.
Vycházíme - li ze základního dokumentu LKŽ, kterým je organizační řád, tyto kluby jsou dobrovolným občanským sdružením, sdružujícím levicově orientované ženy i muže v jejich úsilí o rovnoprávné postavení žen ve společnosti v souladu s přijatými zákony a mezinárodními dokumenty. Chtějí však také přispívat k rozvoji osobnosti svých členů, jejich zájmů a potřeb. Proto se členem LKŽ může stát každý, kdo souhlasí s jejich posláním, zajímá se o jeho činnost a hodlá se jí účastnit. (již tři lidé mohou založit základní článek – klub LKŽ).
Činnost LKŽ je koordinována Radou LKŽ, tvořenou krajskými zástupkyněmi klubů, jejím vedením a krajskými radami LKŽ. Rada koordinuje činnost klubů a zabezpečuje jejich informovanost, pořádá akce na celorepublikové úrovni. Například celostátní setkání žen, odborné semináře, celostátní pietní akci v Lidicích a každoročně i celostátní oslavy Mezinárodního dne žen. Ten se již tradičně koná ve spolupráci s poslaneckým klubem KSČM v budově Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Krajské rady koordinují činnost v rámci krajů.
V současné době se aktivita LKŽ orientuje především na pořádání besed k různým tématům (zejména politickým a sociálním), organizování společenských akcí (zejména tanečních zábav, večírků, výletů a zájezdů) a akcí pro děti (zvláště dětských dnů, zájmových odpolední a letních táborů). Kluby ve své činnosti často spolupracují s dalšími subjekty, nejčastěji s organizacemi Komunistické strany Čech a Moravy a Českým svazem žen. V této souvislosti je nutno připomenout významnou aktivitu LKŽ, kterou byla pomoc při realizaci pomníku dětských obětí války - sousoší připomínající osud 82 lidických dětí. Levicové kluby žen se spolu s dalšími občanskými sdruženími finančně podílely na jeho dokončení v roce 60. výročí lidické tragédie.
Naděžda MACHŮ, předsedkyně LKŽ Praha 2 a 5
Z činnosti naší právní poradny
Bezmála dvanáct let působí v rámci obvodních výborů KSČM Prahy 2 a 5 společná bezplatná sociální a právní poradna, kterou za dobu jejího trvání navštívilo již více než tisíc lidí, členů i nečlenů KSČM. Z nejčastěji řešených problémů, s nimiž lidé přicházejí, připravili právníci poradny soubor otázek a odpovědí, který zveřejňujeme.
Otec by na mne převedl svůj byt, ale zároveň chce v bytě dál bydlet; hovořil o věcném břemeni – užívání bytu. Co to je?
Věcné břemeno omezuje vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného. Práva odpovídající věcným břemenům mohou patřit určité osobě. Jsou obvyklá právě v situaci, kdy dárci, např. rodiče, darují obdarovaným, např. svým dětem, nemovitost a chtějí si zajistit právo na její užívání, např. na bydlení v darované nemovitosti.
Takové věcné břemeno vzniká dohodou, obvykle mezi osobami, mezi kterými se zároveň smlouvou převádí vlastnické právo k nemovitosti a kterých se týká potřeba upravit podmínky jejího dalšího užívání. Ten, kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc je povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy, užívá-li však věc i její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání, pokud se účastníci nedohodli jinak.
Smlouva o věcném břemeni musí být uzavřena písemně a dle ní může být věcné břemeno zapsáno do katastru nemovitostí.
Obdarovaný vlastník může s nemovitostí, pokud není vázán podmínkami darovací smlouvy, nakládat dle svého uvážení, např. prodat ji, ale tím věcné břemeno nezaniká, na nového majitele nemovitosti přechází povinnosti z věcného břemene.
Osoba, které patří právo z věcného břemene, právo např. užívat nemovitost, je jediná oprávněná – nemůže právo převést nebo ho prodat. Není vyloučeno, aby toto právo bylo zřízeno více osobám, např. rodičům. Oprávnění z věcného břemene, které se váže na určitou osobu, nelze zděditi zaniká nejpozději smrtí oprávněné osoby, na základě úmrtního listu je věcné břemeno vymazáno z katastru nemovitostí. Ke změně nebo zrušení věcného břemene může dojít i dohodou mezi vlastníkem nemovitosti a osobou, která má právo užívání.
Pokud kupujete nemovitost, ověřte si, zda není zatížena věcným břemenem – předejdete mnoha problémům. Informace získáte v katastru nemovitostí.Vzhledem k závažnosti těchto skutečností, nespoléhejte jen na svůj úsudek a obraťte se na odborníka, který je schopen věc posoudit, poradit a pomoci.
Chci si koupit pozemek, ale slyšel jsem, že si mám dát pozor na věcná břemena. Můžete mi vysvětlit, co to je?
Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Obecně lze říct, že majitel nemovitosti může být omezen ve svých právech, právem jiného. Věcné břemeno vzniká více způsoby, písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona; lze je nabýt také výkonem práva (vydržením). K nabytí práva odpovídajícímu věcnému břemeni je nutný vklad do katastru nemovitostí. Smlouvou může zřídit věcné břemeno vlastník nemovitosti, pokud zvláštní zákon nedává právo zřídit věcné břemeno i dalším. Není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby, spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek. Právo z věcného břemene, zaniká smlouvou (písemnou) rozhodnutím příslušného orgánu (např. stavební úřad může zrušit práva k pozemkům a stavbám), ze zákona, jestliže to stanoví a výmazem zápisu věcného břemene z katastru nemovitostí. Vznikne-li hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, může soud rozhodnout, že se věcné břemeno za přiměřenou náhradu omezuje nebo zrušuje. Nelze-li pro změnu poměrů spravedlivě trvat na věcném plnění, může soud rozhodnout, aby se na místo věcného plnění poskytovalo peněžité plnění.
Protože věcná břemena výrazně ovlivňují hodnotu nemovité věci, měl by se kupující o jejich existenci zajímat. Najdeme je ve výpisu z katastru nemovitostí. V části B listu vlastnictví jsou věcná břemena uzavřená ve prospěch vlastníka nemovitosti. Ty obvykle zvyšují hodnotu nemovitosti, nebo mohou být nezbytně nutná pro její řádné využívání, např. právo přístupu k nemovitosti přes cizí pozemek. V části C listu vlastnictví jsou zapsána věcná břemena, která představují pro vlastníka omezení, např. věcné břemeno cesty, věcné břemeno čerpání vody, věcné břemeno bydlení apod.
Věcné břemeno přechází na každého dalšího vlastníka nemovitosti a zaniká výmazem z katastru nemovitostí. Břemena zásadně ovlivňují cenu nemovitostí, jsou chápána jako určitá povinnost a proto se jejich oceňováním zabývají znalci v oboru nemovitostí.
Žijeme s manželem a synem v jednom bytě. Syn pracuje a teď si chce do našeho bytu přistěhovat svou přítelkyni, prý nepotřebuje náš souhlas, je to pravda?
Rozhodné je, zda Vy i Váš syn jste členy společné domácnosti, zákon ji definuje takto: „Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.“ Oba zákonné znaky je pak třeba splňovat fakticky, nikoliv jen administrativně, např. syn s vámi musí trvale žít a bydlet, např. nepostačí, aby byl ve vašem bytě evidován trvalým bydlištěm.
K přistěhování nové osoby, v tomto případě přítelkyně Vašeho syna, je nutný zcela jednoznačný potřeba souhlas každého člena společné domácnosti, např. i jeho sourozence, který je též členem domácnosti. Pokud tedy Váš syn tvrdí opak, mýlí se, má naprosto mylné informace.
Pokud souhlas k přistěhování dáte a daná osoba se rovněž stane členem společné domácnosti, budou se na ni vztahovat stejná práva a povinnosti, která platí pro Vás. Celou situaci doporučuji pečlivě uvážit.
Nezapomeňte, že po přistěhování nové osoby do společné domácnosti žijící v nájemním bytě jste povinni tuto skutečnost do 30 dnů po přistěhování prokazatelně ohlásit (nejlépe v písemné podobě) pronajímateli.
V čem jsou hlavní rozdíly mezi vlastnictvím bytu a členstvím v bytovém družstvu a co je výhodnější?
Nedá se říci, že by osobní vlastnictví nebo družstevní bydlení bylo výhodnější či nevýhodnější. Obě formy mají své výhody i nevýhody.
Družstevní bydlení je formou nájmu, kdy nájemce je členem družstva, které vlastní dům. Nájemce svým hlasem na členské schůzi může ovlivnit činnost družstva, nahlížet do účetnictví a být volen do představenstva nebo kontrolní komise. Členové družstva se řídí předpisy, které určí práva a povinnosti v péči o byty, společné prostory apod. K převodu družstevního bytu není třeba souhlas družstva, stačí převod oznámit. Probíhá tudíž bez průtahů. Je třeba sledovat hospodaření družstva. Když je družstvo v konkurzu, dům se stane součástí konkurzní podstaty a nájemcům je prodána „střecha nad hlavou“.
Byt v osobním vlastnictví můžete prodat, dát ho do zástavy (to je důležité u hypoték) či volně pronajímat třetím osobám. Sice neplatíte nájemné, ale to neznamená, že nemáte povinnosti. Jste povinni platit daň nemovitosti, při prodeji i daň z převodu nemovitosti. Musíte byt udržovat, přispívat a podílet se na správě domu a nesmíte zasahovat do práv vlastníků ostatních bytů. Problém může tedy nastat, když se vlastník sousedního bytu odmítá s ostatními domluvit.
Vlastnické právo
k bytům v osobním vlastnictví vzniká vkladem do katastru nemovitostí. To je
časově náročné, někde trvá řízení o povolení vkladu vlastnického práva do
katastru až několik měsíců. Katastr je veřejný seznam, proto je z něj možné
zjistit informace o bytu – vlastníka, omezení vlastnického práva, věcná břemena
či předkupní práva třetí osoby.
Co vše potřebuji obstarat v souvislosti s prodejem bytu?
Pokud chcete byt prodávat, musíte být zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí. To je základní předpoklad.
K převodu bytu (nebo jiné nemovitosti) musí být uzavřena kupní smlouva. Jejím předmětem bude byt. Smlouva musí obsahovat ujednání o převodu příslušného spoluvlastnického podílu ke společným částem domu, popř. k zastavěnému pozemku.
Také je třeba smluvně upravit, za jakých podmínek bude zaplacena kupní cena, aby se nestalo, že byt převedete a nedostanete zaplaceno. Kupní smlouva musí být napsána v příslušném počtu exemplářů, podpisy musíte nechat ověřit úředně (notářem, obecním úřadem), nebo je může ověřit advokát, který případně smlouvu sepisuje.
Pokud chcete vyjít kupujícímu vstříc a působit seriózně, předložte mu výpis z katastru nemovitostí. Z něho může zájemce vyčíst všechny potřebné detaily o bytě, např. kdo je vlastníkem, zda je byt zatížen nějakými břemeny, nebo zda není předmětem soudního řízení. Až bude vloženo vlastnické právo kupujícího do katastru nemovitostí, budete muset podat přiznání k dani z převodu nemovitostí na příslušný finanční úřad.
Pokud nevlastníte byt alespoň 5 let nebo nemáte v bytě alespoň 2 roky trvalé bydliště, musíte zisk z prodeje zdanit podle zákona o daních z příjmů.
A rada nakonec: Všechny výše uváděné skutečnosti nebývají jednoduché, a proto nepochybíte, když se vždy poradíte s odborníkem. Kvalit porady je ovlivněna nejen odbornou kvalitou poradce ale též kvalitou informací, které k dotazu odborníkovi sdělíte. Před poradou si vždy dotaz rozmyslete a připravte si konkrétní podklady vztahující se k vašemu dotazu, to jsou nezbytnosti pro získání konkrétní a vyčerpávající odpovědi.
(F. K.)
Jde nám o zdravé životní prostředí
I když Praha 13, která se nachází v působnosti naší obvodní organizace KSČM, má v rámci velkých městských částí Prahy dobré životní prostředí, nelze tvrdit, že by zde nebylo dost problémů k řešení.
Jde o v prvé řadě o problémy běžné. Patří sem častý nepořádek – leckde je plno špíny, válí se plno odpadků, vajglů od cigaret, psího trusu, životní prostředí zhoršují černé skládky, ohniště, a to i v lesích včetně lesů zvlášť chráněných území. K problémům patří i značná prašnost (zdrojem je pokračující výstavba na území městské části Praha 13 včetně jen částečně rekultivované haldy v Centrálním parku, motorová doprava, cementárna Radotín atd.). Firma Pikaso, která se na prašnosti také velmi podílí, i nadále těží v rozporu s posláním přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí, což je záležitost příslušných vyšších státních orgánů. Rekultivace devastovaných půd rovněž významně zaostává. Někde ji brzdí i nevyjasněné majetkové vztahy.
Znečištění ovzduší se měří jen v klidových zónách (Centrální park, některé základní školy), takže jeho obraz nemusí být dostatečně reprezentativní. Přesto i tady dochází k překračování hygienických limitů tuhých emisí. V zájmu objektivní informovanosti je nezbytné umístit jednoduchou měřící stanici na křižovatku Jeremiášové ulice u stanice metra Nové Butovice. Měřící stanice v blízkém okolí Prahy 13 (Plzeňská, Zlíchov a Řeporyje) totiž ukazují systematické překračování platných hygienických norem čistoty ovzduší.
Na území MČ Praha 13 je dost nepůvodních akátů, jež jsou mimo jiné zdrojem alergizujícího pylu, borovic černých a jiných nepůvodních druhů stromů. I když na rozdíl od zvlášť chráněných území je výskyt nepůvodních druhů v obytných zónách principiálně přijatelný, je na místě připravovat jejich postupné nahrazení domácími dřevinami. Napřed by měly být vysazovány stromy domácích druhů, teprve později by se měly kácet stromy nepůvodních druhů.
Významnou otázkou ochrany životního prostředí Prahy 13 je Centrální park. Je dobře, že od jeho projektování v 70. letech pokračuje vcelku úspěšně jeho budování, že jeho území nebylo přeměněno např. na stavební parcely. Zůstává ale velmi aktuální ho chránit, především před záborem pro výstavbu, ale také před vandaly.
I nadále by se měly preferovat dodávky centralizovaného tepla k vytápění. Životnost dominujících místních výtopen na zemní plyn, ale pomalu končí. Základní řešení lze hledat v jejich modernizaci, opět na zemní plyn, pokud se Pražská teplárenská nerozhodne dovést „mělnický“ horkovod až na Jihozápadní město. Jiná řešení – v úvahu přichází dovedení tepla z kotelny ve Zličíně, vedení horkovodu do Prahy 13 od Kladna - se nezdají v dohledné době reálná. Ceny paliv a energie včetně zemního plynu podle všeho dál významně porostou a s nimi i náklady na vytápění. Rostoucí zátěž rodinných rozpočtů z toho plynoucí je třeba omezit především poklesem spotřeby tepla na vytápění, tj. zateplovat objekty. Nejprve by se měla nahradit stará okna za eurookna, po té by mělo jít o zateplení plášťů budov.
Jisté je, že případný odklon od centralizovaného zásobování teplem a od zemního plynu by vedl k citelnému zhoršení čistoty ovzduší na Praze 13, což je nežádoucí. Lokálních topenišť na uhlí není sice v Praze 13 mnoho, ale ve vilových čtvrtích (Malá Ohrada, Staré Stodůlky, Třebonice) znečišťují i v malém počtu ovzduší a to zvláště za inverzního počasí. Otázkou je, zda lze tento problém za dané legislativy účinně řešit. Otázkou je, jak bránit růstu znečišťování ovzduší, obtěžování hlukem apod. z rostoucí silniční dopravy. Významným prvkem ochrany ovzduší před auty je udržovat sídliště v zásadě jen pro místní dopravní obsluhu. Snaha budovat některá zkrácení silnic se může zdát lákavá, ale mohla by znamenat značné zhoršení životního prostředí v jejich okolí. Problémem, nejen na sídlišti Velká ohrada, jsou nedostatečné parkovací možnosti. Automobilizace je mnohem vyšší, než s kterou počítali projektanti sídlišť. Výstavba středně kapacitních garáží je žádoucí, ale mnozí majitelé aut nebudou ochotni platit vysoké poplatky za užívání takových garáží. Rozšiřovat parkoviště na ulicích znamená zabírat volné plochy a zhoršovat tak životní prostředí, což je rovněž nežádoucí.
Ke zlepšení životního prostředí může pomoci i zlepšení podmínek pro pěší chůzi a pro cyklisty. Určitým problémem je, že stezky pro cyklisty jsou současně stezkami pro pěší, takže cyklisté pěší ohrožují. Citelným problémem je absence spojení cyklistické stezky z Prokopského údolí do Centrálního parku (vázne prý na majetkových vztazích k pozemkům) i to, že není vyvedena na západ od Prahy 13. Její vedení do Řep, kde končí na velké křižovatce, je provizorní.
Není to tak dávno, co Praha 13 měla výškovou budovu jen u stanice metra Nové Butovice. Dnes má 3 výškové budovy, které významně převyšují okolní panelovou výstavbu a narušují panorama příslušných sídlišť. Mezi dvěma z nich se dnes doslova krčí i architektonicky moderně pojatá budova radnice Prahy 13. Další 2 budovy významně převyšující okolní zástavbu byly povoleny. Argument, že to není v rozporu s platným územním plánem Prahy, uspokojí právníky, těžko však mnohé občany, kteří se na ně musí dívat. Máme za to, že by měla být regulována též výšková stránka nové výstavby. Připravovaný nový územní plán Prahy by se neměl omezit jen na výškovou regulaci výstavby v městské památkové rezervaci, kde je taková regulace absolutně nutná.
Máme za to, že stávající sídliště Stodůlky, Lužiny, Nové Butovice a Velká Ohrada jsou již zastavěny dost a že další zahušťování výstavby by citelně zhoršilo životní prostředí v nich. Pro další výstavbu jsou k disposici pozemky (původně orná půda) mimo tato sídliště a také mimo Centrální park a přírodní park Prokopské a Dalejské údolí, zvláště pak na území připravovaného Západního města. Zásadní je způsob zamýšlené výstavby Západního města. Zde lze hodně zkazit. Protože od vytvoření územního plánu Prahy 13 včetně Západního města uplynulo již 10 let, je na místě znovu projít jeho celkový koncept a provést jeho případnou aktualizaci, mimo jiné i s ohledem na ochranu životního prostředí. Zatím výstavba Západního města probíhá extrémně pomalu, resp. prakticky neprobíhá, neboť stát na ni neposkytuje peníze. To jsou některé problémy, které nás, komunisty v Praze 13, znepokojují a na jejichž řešení se chceme podílet.
Ing. Jan ZEMAN, CSc.
Z historie : Pocta Vladislavu Vančurovi
Pietní vzpomínkový akt při příležitosti 65. výročí popravy lékaře a spisovatele ilegálního protifašistického odbojáře, proběhl v nedávných dnech v pražské Zbraslavi (viz obrázky). Zúčastnily se jej stovky občanů. Především školní děti a mládež společně s učitelským sborem a ředitelem základní školy Jiřím Kovaříkem. Přítomni byli i zástupci samosprávy, Českého svazu bojovníků za svobodu, Unie českých spisovatelů a Společnost Julia Fučíka, kteří položili věnec k pomníku před domem, v němž Vančura žil.
Přítomni nejprve minutou ticha uctili památku tohoto velkého
českého vlastence. Okupanti Vančuru zastřelili 1.června 1942 na kobyliské
střelnici. Německý bývalý vězeň koncentračního tábora Mauthausen Antonín
Hnilička citoval věty Julia Fučíka a Reportáže psané na oprátce, který naposledy
Vančuru viděl v pankrácké věznici krátce před tím, než byl odvezen do Kobylis a
zavražděn salvou katů.
Byl člověk ryzího charakteru, který nenáviděl fašismus a stal se jednou z prvních obětí heydrichiády, řekl o něm ve svém vystoupení ředitel zbraslavské školy J.Kovařík. Básník Karel Sýs připomněl, že poprava Vančury byl promyšlený začátek kruté msty nacistů na české národě. Je hrozné zemřít v mlhách podzimu, ale je nesnesitelné přijít o život v čase, kdy život kypí, kdy se zdá nepřemožitelný, kdy i slabounká tráva trhá asfalt těchto prokletých jatek, poeticky přiblížil Vančurovu smrt Sýs.
Dagmar Kobylková, místostarostka městské části Prahy 5 –
Zbraslavi, v hlavním projevu vyzdvihla statečný život a dílo Vančurovo, které
mají hluboké kořeny v Povltaví a Posázaví. Toulky krajem, ať ve spěchu za
pacienty, či jen tak za klidnou procházkou mu byly inspirací k napsání takových
děl jako Zvony mého kraje, Rozmarné léto, nebo Obrazy z dějin národa českého,
které však, bohužel, zůstaly nedokončeny, řekla místostarostka a dodala: Přála
bych si, kdyby se podařilo zbraslavské škole vrátit titul základní škola
Vladislava Vančury.
(J. J.)